﻿&names=date,name,shortName|
*,"Jagdstaffel 12","Jasta 12"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Královská pruská Jagdstaffel (Jasta) 12 byla původně známá jako Fokkerstaffel West, provizorní jednotka zformovaná 1. dubna 1916 na letišti Paux-Fe poblíž Laonu ve Francii. Velel jí Oberleutnant Erich Hoenmanns a operovala v úseku německé 7. armády s různými typy Fokkerů: E.II, E.III, E.IV, D.I a D.II. Rozkazem pruského ministerstva války se 28. září po zvýšení počtu letounů a personálu stala Jagdstaffel 12, ačkoli válečný deník jednotky změnu názvu zaznamenal až 6. října. Dne 12. října převzal velení nové jednotky Hauptmann Paul von Osterroht, dříve příslušník Kampfstaffel 1.
Jasta 12 byla zpočátku vybavena zastaralými Fokkery D.I, které v listopadu 1916 nahradily Albatrosy D.II. Při působení v úseku německé 6. armády získala první vítězství 4. prosince, kdy Leutnant Otto Spitlgerber sestřelil nad Farbusem F.E.2b No. 25 Squadron. Ke konci roku byla Jasta 12 přesunuta do úseku armádního oddílu A a v únoru 1917 následoval přesun do prostoru 1. armády. V této době byla přezbrojena na Albatrosy D.III. O měsíc později, 24. března, se Leutnant Adolf Schulte stal prvním esem jednotky.
V dubnu 1917, známém také jako Krvavý duben, patřila Jasta 12 s 23 potvrzenými vítězstvími k nejúspěšnějším jednotkám. Koncem měsíce převzal velení Adolf von Tutschek poté, co byl von Osterroht 23. dubna nad Ercourt Saint-Quentin sestřelen a zabit Sopwithem Pup.
Během pobytu v Epinoy v květnu 1917 začala Jasta 12 dostávat Albatrosy D.V; v listopadu 1917 je doplnily Albatrosy D.Va a Pfalz D.IIIa. Poté, co byl von Tutschek 11. srpna zraněn v boji, převzal dočasné velení Jasty Leutnant Victor Schobinger, který v říjnu získal sté vítězství jednotky. V listopadu podporovala 4. armádu během třetí bitvy u Yper a později téhož měsíce německé síly v první bitvě u Cambrai. Po zranění Leutnanta Schobingera 15. listopadu přešlo dočasné velení nejprve na Leutnanta Otta von Nostitze a poté na Oberleutnanta Paula Blumenbacha.
Při operacích v úseku 7. armády se Jasta 12 společně s Jastami 13, 15 a 19 stala součástí Jagdgeschwader II (JG II), vytvořené 2. února 1918 v Toulisu. O dva týdny později dostala JG II první Fokkery Dr.I, které do konce měsíce nahradily Albatrosy a Pfalzy Jasty 12. Následující měsíc JG II plně podporovala německou jarní ofenzivu na linii Arras–La Fère.
Začátkem dubna 1918 začala Jasta 12 dostávat Siemens-Schuckert D.III. Kvůli problémům s motory však u jednotky dlouho nezůstaly. Jasta 12 tak zůstala s opotřebovanými Fokkery Dr.I, jejichž nízká provozuschopnost ji po většinu června 1918 držela na zemi. Koncem června konečně začaly přicházet Fokkery D.VII a následující měsíc také některé D.VIIF. Mezitím 18. května převzal velení perutě Leutnant Paul Hildebrandt; 13. července jej vystřídal Leutnant Hermann Becker.
V posledních měsících války bojovala Jasta 12 v bitvě u Saint-Mihiel a v meusko-argonské ofenzivě. Společně se zbytkem JG II kryla ústup německých pozemních sil, a proto v posledních týdnech konfliktu několikrát měnila letiště. Poslední bojové lety uskutečnila 9. listopadu a následující den se přesunula do Trevíru, kde válku ukončila. Dne 23. listopadu byla spolu se zbytkem JG II v Halle an der Saale v Sasku formálně rozpuštěna."|
